Vysoká lana

Lanové překážkové dráhy se dají dále dělit podle počtu účastníků, kteří je v jeden okamžik překonávají (individuální, pro dvojici, týmové…), což kromě adrenalinového podtextu aktivitám dává ještě další rozměr – potřebu spolupráce a důvěry k dosažení cíle.

Možnosti využití lanových překážkových drah

Praktická aplikace lanových překážkových drah

Uplatnění ve školních programech

• v rámci netradičních hodin tělesné výchovy
• sportovní dny školy
• forma zážitkové pedagogiky využitelná při občanské výchově, psychologii apod.
• součást kursů pro studenty středních škol před nástupem do prvního ročníku (prevence a eliminace pato psychologických jevů ve třídě – šikana, drogy, kouření, …)
• sportovní kursy studentů středních a vysokých škol

Volnočasové programy pro děti a mládež

• při využití grantů a sponzorských příspěvků se lanové aktivity stávají bezpečnou součástí činnosti různých skautských a tábornických oddílů, pro které jsou jinak finančně a technicky nedostupné, případně za cenu zvýšení objektivních rizik
• programy pro neorganizovanou mládež a nizkoprahové kluby apod. v rámci nepravidelných i pravidelných akcí (Den Dětí, Bambiriáda, …)

Programy pro handicapované a/nebo terapii

• v součinnosti se sdruženími handicapovaných
• spolupráce s odbornými psychologickými (psychoterape­utickými) pracovišti, vysokými školami atd.

Firemní kursy týmové spolupráce

• finančně zajímavé využití lanového centra
• dle objednávky firem je možno nabídnout jak čistě zábavné programy pro doplnění seminářů či školení, tak i teambuildingové programy pro zaměstnance společnosti

Výcvik složek záchranného systému, policie, školení instruktorů outdoorových společností apod.

Proč vůbec lanové překážkové dráhy?

Na přelomu 19. a 20. století si francouzský námořní důstojník Georges Hébert (1875 – 1957) na svých cestách všiml, že tělesný a osobní rozvoj domorodců žijících ve volné přírodě je o poznání lepší než u obyvatel civilizovaného světa. Usoudil, že do tělesné přípravy se musí vrátit příroda a začal proto více využívat přirozeného prostředí – např. stromy, padlé kmeny, skály, rokle, strže apod. Tuto tzv. Přirozenou metodu aplikoval nejprve v tělesné přípravě námořních důstojníků a později se významně uplatnila i ve školní tělesné výchově v meziválečné Francii.

Lanové překážkové dráhy ve světě a u nás

V sedmdesátých letech 20. století se v USA významně rozvíjí Project Adventure, který se stává nejvýznamnějším centrem nejen lanových překážkových , ale i iniciativních a kooperačních her. Počátkem devadesátých let vzniká ve Velké Británii společnost Ropes Course Developments Ltd., která určuje trendy bezpečnosti nejen v samotné Velké Británii, ale postupně se rozšiřuje i na kontinent. Její bezpečnostní standardy jsou v mnoha ohledech přísnější než americké. Pravděpodobně prvním lanovým střediskem v České republice byl školní areál FTVS UK ve Stráži nad Nežárkou, využívaný pro kursy katedry Sportů v přírodě.

Typy lanových center

V zásadě můžeme lanové překážkové dráhy postavit buď mezi stromy nebo na sloupech.

Zkušenost ukazuje, že využití stromů je mírně problematičtější, zato přináší neporovnatelnou výhodu přirozeného prostředí. Problémem je ale životnost, která je u stromů těžko garantovatelná. Statická lana používaná v minulosti pro horní vratný bod dnes nahradila mnohem odolnější lana ocelová a v některých případech se používají dokonce traverzy.

Zasílání novinek emailem